Naše desatero. Amen.
(psáno pro magazín Metro)
Archiv rubriky: Kapela vypravuje…
„TO SAMO“ výzva – startujeme!
1. Zakup CD Jananas „To samo”, vyndej z CD samolepku
(update pro všechny majitele digitální nahrávky: samolepku můžeš obdržet i v obchodě Supraphon Musicpoint, Jungmannovo nám. 17, Praha 1)
2. Počkej, až se něco stane samo
3. Nalep na to samolepku TO SAMO
4. Vyfoť to a sdílej fotku na svém Facebooku nebo Instagramu (počet fotek není omezen)
5. Při sdílení označ Jananas (facebook.com/skupina.jananas nebo instagram.com/skupinajananas), ať se o té fotce dozvíme
6. Dokážeš-li to, připoj hashtag “tosamovyzva”
Co za to?
Nejlepší kapelou vyhodnocený obrázek či gif získá unikátní cenu: PÍSEŇ NA MÍRU, kterou Jananas složí přímo pro autora obrázku. Jste zvědaví? My taky. Další tři vyhodnocené obrázky dostanou trika a super tašky z nové kolekce Jananas.
Uzávěrka je 31. října 2016. Tak pojďte do toho, těšíme se na vaše výtvory!
Váš Jananas
SDÍLEJ, SDÍLEJ, VYKRÚCAJ!
P. S. K výzvě nás inspirovala slečna Renata, které jakožto inspiraci a hvězdě první velikosti přejeme brzké uzdravení!
KomentujObal story
Jistě by vás zajímalo, jak vznikal booklet k naší nové desce „To samo“. A pokud vás to nezajímá, my vám to stejně řekneme.
Rozhodli jsme se vytvořit obal, na který si můžeme sáhnout a navíc po nás i nějakou dobu zůstane (kdyby náhodou nezůstala ta hudba). Hrozně nás lákalo jít do veřejného prostoru a něco tam provést. No jistě, namalovat ten booklet někam a pak to vyfotit. Ostatně, proč si to dělat jednoduché, to bychom ani nebyli my. Nevěděli jsme ale, kam to všechno namalovat. Když v tom jsme objevili, že v plzeňském prostoru DEPO2015 je 13 garáží, na které nám dovolí malovat. 13 garáží jako 13 písní na desce! Samo si to řeklo! Budeme malovat na garáže, na každou jednu píseň. A pak to vyfotíme.
A je z toho dokonce video!
Velké díky: Matěj Matouš, Pavel Liška, David Konečný, DEPO 2015 a Vít Trunec!
KomentujBrambora v žebříčku
Album TO SAMO se ihned po vydání umístilo na 4. místě v prodejní hitparádě IFPI za 37. týden! Gratulujte si! Haničku už ale asi nedáme. Protože zpívá o lásce. A my jenom trochu.
Nové album je v prodeji
Přátelé, kamarádi! Dobré zprávy, nová deska To samo je už v prodeji a nejedna žena za pultem vám ji jistě ráda prodá!
Lze si samoszřejmě pořídit desku i samoklikem:
http://www.supraphonline.cz/album/265947-to-samo
http://www.bontonland.cz/jananas-to-samo/
Máme radost!
Váš Jananas
KomentujJá nejsem naštvaná
Cítíme takové napětí. Naše nová deska „To samo“ vychází už 9. 9. 2016. Takže nejsme naštvaní.
KomentujJak jsme točili klip
Dvoumetrový režisér s šíleným chechotem běhal po setmělém prostoru s knihou namočenou v benzínu a všude za sebou nechával vysoce hořlavou cestičku. Vedla směrem k našim zaparkovaným autům. Drobný, veselý pomocník Ludvík s rozsvícenou čelovkou kmital tmou jako hbitá malá světluška. Tu přiskočil, aby rozdmýchal skomírající plamen, tu posunul hořící knihu blíže do záběru a když si Jan Látal postěžoval, že je moc tma, během tří minut vyrobil louč, za kterou by se nemusel stydět ani král Artuš.
Najednou se prostorem ozval Janův křik : „Utíkejte! Všichni pryč! Utíkejte! Bouchne to!!”
Všichni jsme se rozprchli do tmy, zalehli do zákopů a čekali explozi.
„Co se stalo!?” volal Ludvík.
„Chytla velká petka s benzínem” zazněla odpověď ze tmy.
„To je v pohodě, ta prohoří” zhodnotil situaci Ludvík.
Zvedli jsme se země a vrátili se k místu natáčení. V prostoru bývalého pokojíku už byl slušný požár, který ozařoval i druhé patro domu bez střechy.
„Máme s sebou hasičák, že jo?” pípla nesměle Jana.
„Jó..” zamumlal Jan Látal s hlavou v kameře, ale Jana se nemohla zbavit dojmu, že vůbec neví, na co se ho ptala.
„Tohle bude super záběr!” hlásil Látal nadšeně. „Řekněte mi prosím, kdyby mi hořela kamera,” požádal a posadil se přímo k plameni.
Podlahu pokoje tvořila udusaná země pokrytá spoustou odpadků. Ve tmě nebylo vidět, co všechno se tu na zemi válí a Jana byla ráda, že to nevidí. Brzy ji totiž čekal náročný úkol. Svléci se v chladné zimní noci do letních šatů a bosé nohy položit do odpadků.
„Snad tu nejsou jehly a stříkačky” zadoufala nahlas.
„Neboj, jenom střepy,” uklidňoval ji Jenda.
„Tak Janičko, pojď blíž k ohni! Ještě blíž! Blíž! Ludvíku potřebuju víc plamenů,” velel Látal.
Ludvík si z malé pet lahvičky vyrobil jakési stříkátko benzínu a stále zkrápěl benzínem Janino bezprostřední okolí.
„Neuhýbej těm plamenům, Janičko, neboj se jich!” volal režisér.
„Bojím se jich, jsou moc blízko a už mě hrozně pálí oči,” namítala Jana, ale nebylo to nic platné.
Ludvík šlehal plameny jako v pekle a Jana se dusila ve zplodinách z ohně. Za chvíli pro slzy nic neviděla. Když se však vzdálila od ohně, aby chvíli regenerovala, byla jí strašná zima.
Jan Látal si kontroloval záběry a oheň kolem sebe nevnímal. Ten už začal zachvacovat nejen suchou trávu a odpadky, ale pouštěl se také do bezových keříků.
„Honzo, hoříš!” zvolal náhle Ludvík Hradílek a skutečně – nohavice a pravá bota Jana Látala začala znatelně plápolat.
Jan Látal začal tančit odzemek a plácat se do nohou jako v nějakém folklórním souboru. Když jsme režiséra uhasili, pokračovali jsme dále v pyromanském večírku. Jana seděla s knihami a novinami v hořícím domku a loučila se se životem. Ludvík pouze v krátkých intervalech přicházel, aby vždy jen chrstl do objektu dávku benzinu a utekl.
„Aaa, teď jsem to dostal” hlásil po chvíli a držel si oči. „Nestih jsem včas uskočit a shořely mi řasy,” prohlásil, ale nevypadal, že by ho ztracené řasy nějak zvlášť mrzely.
„Jano, ti lidé jsou šílení,” hlesl Jenda.
„Spálili jsme obrazy Vincenta van Gogha a verše Jiřího Wolkera a toto je trest,” konstatovala Jana.
A byla to pravda. Naše video zaplatily životem nejrůznější knihy. Životopis Josefa Goebbelse, který sám knihy pálil, encyklopedie nejrůznějších odvětví, fotografie Adolfa Hitlera, noty budovatelských písní, náboženské příručky, básně zapomenutých básníků i mapy již neexistujících států. Všechna dogmata i teze, jejichž platnost bohužel často shoří snadněji nežli křídový papír, na kterém jsou vytištěny. Zvláště ten Goebbels pořád ne a ne chytnout. Kroutil se a hořel jen velmi neochotně.