Naše deskové hry

7.9.2010 | Jananas

Aktuální komiksový report od Jany. Natáčení naší debutové desky vzbuzuje v kapele nejrůznější emoce. Zajímá vás, jak ho vlastně prožíváme?

Jana

Jana je při tvorbě poněkud neklidná. Nejenže chce mít jakýkoli výsledek pokud možno HNED TEĎ, ale naráží navíc na problém se svou speciální „hudební řečí“.
Když Jana prohlásí, že si ten zvuk představuje „takovej stříbrnej“ nebo „spíš chladnější a trochu jakoby industriální, ale přitom jemnej“, jen Jenda dokáže její požadavek rozklíčovat a přednést ostatním. Pokud je v teamu chabá pracovní morálka, Jana je často rozrušena a chytá se za hlavu. V krizových momentech pak podsouvá kapele kacířskou myšlenku: „Nikdy žádnou desku nevydat!“

Jenda

O mnoho méně emocí než Jana projevuje během natáčení ve studiu Jenda. To nikoho nepřekvapuje. Jendův svět se totiž nachází v jiném, pomalejším časoprostoru. Než se Jenda ráno dobelhá od postele k ledničce, Jaromír má již za sebou sprchu, kávu, vyřízenou poštu a krátký cyklistický výlet. Snaží se všechny uklidňovat, že čas vše vyřeší. A kapela z toho „kvete“. Jaromír červeným květem, Jana drobnými bílými kvítky.

Jaromír

Vzhledem ke svým četným zájmům a povinnostem, Jaromír natáčení desky prožívá v podstatě netknut. Do studia zaskočí jaksi mimochodem mezi pracovní schůzkou a cestou na setkání s přáteli na Slovensku. V pauzách mezi svítícími červenými telefonuje se svou firmou, posvačí trs rohlíků s vlašákem, uvaří kávu a odvypráví
novou sérii lechtivých anekdot. Se zářivým úsměvem se pak se všemi bouřlivě rozloučí, zamává šátkem a během pěti minut se teleportuje na další místo určení – nejčastěji se jedná o nádraží. Tam nasedá do vlaku a mizí. Většinou ve studiu zapomíná jeden ze svých telefonů a omylem odváží producentovi Martinovi Ledvinovi nějaké důležité klíče.