Musíme se s vámi podělit o jednu smutnou událost. Náš nedávný koncert na festivalu Střelické strunobraní smetla velká průtrž mračen, těsně předtím než jsme měli začít hrát. Začínáme si říkat, jestli nejsme prokletí pořadatelů open air akcí, nestalo se nám to totiž poprvé, že se těsně před nebo těsně po našem vystoupení spustila bouře apokalyptických rozměrů. Hm..tak koho letos tedy svou přítomností otestujeme? Festival Holčovice, Zahradu, Muziku pro Karolínku (Blansko), Folkové prázdniny (Náměšť nad Oslavou), Prázdniny v Telči. Varujeme vás dopředu, buďte připraveni!
A Střelice, vy nesmutněte, my se vrátíme, i když naše perníkové srdce od vás zůstává zatím zlomené.
Startujeme novou rubriku „původní retro seriál“. Co od toho čekat? Dobrovolně na sebe naházíme nějakou tu špínu a připomeneme si, že jsme bývali mladí a neklidní. Doufáme, že je to dostatečně lákavé. Časem plánujeme seriál skutečně natočit. Jendu bude hrát Jirka Mádl, ostatní herci ještě prochází castingem.
Díl 1: Oslava
Vzniká nová superskupina Jananas. Zatím jako duo a ve skromných podmínkách vysokoškolské koleje. Nedá se nic dělat: u té přiležitosti se musí uspořádat pořádná party. Ale kdo nakonec přijde? A co znamená tajemné číslo 49?
Mnozí už nedoufali, mnozí tomu vůbec nevěřili. Naše vystoupení ve Státní opeře z prosince roku 2008 (!) bylo doposud obestřeno rouškou tajemství. Záznam provedení písně Měna je život s osmdesátičlenným orchestrem je ale konečně tady!
PS. Pro tento večer jsme byli všichni speciálně připraveni v maskérně – prý abychom se na záznamu neleskli. Neleskneme. Popravdě se tam nějak ani…nemůžeme najít.
Dokud jsme nenavštívili fanouška Ondřeje z Vršovic, nenapadlo nás, že projekt Focení u fanoušků se dá chápat dvousměrně. Zatímco jsme mířili do jeho bytu s tím, že nás v něm vyfotí náš fotograf, Ondřej akci uchopil po svém. Nablýskal zánovní fotoaparát a jal se fotit sám. Vznikla tak sada roztomilých snímků, které nám byly předány na CD společně s podpisy všech zúčastněných. S radostí je tedy zařazujeme do fotogalerie a děkujeme, Ondro!
Až se jaro zeptá, co jsme dělali v zimě, můžeme směle odpovědět, že jsme seděli u kamen a tvořili. Jananas má mnoho nápadů. Tolik, že zbývá jen málo času a energie na jejich realizaci. A tak se také stalo, že už máme materiál na druhou a třetí desku, ačkoli jsme ještě nestihli vydat ani tu první.
Možná to všechno bude i tím, že Jenda a Jarda se na zamrzlém rybníčku poblíž Krnova věnovali úplně jiné kratochvíli…
Nastal čas, abychom promluvili o tom, jak dopadlo první kolo našeho Focení u fanoušků. Předně: byl to fofr! V jednom večeru jsme jen tak tak stihli navštívit tři místa. Společně s naším dvorním fotografem Khalilem Baalbakim (kterému tímto moc děkujeme!) jsme zažili tato dobrodružství…
U fanynky Elišky v Holešovicích nás přivítalo správně punkové prostředí. S nabídnutým hrnkem kafe jsme probádali celý byt, vyzkoušeli si Eliščino oblečení a nabořili křehkou atmosféru jejího dívčího soukromí. Za neplánovaný a hlučný záchvat smíchu se touto cestou omlouváme Eliščiným sousedům, jmenovitě panu Charouzovi.
U fanoušků Luboše a Jirky na Vyšehradě jsme zalehli do skvostně ustlaného lože, plného orientálních polštářků a vyslechli několik starých gramodesek. Jenda v průběhu večera nalezl zvláštní zálibu v zakrývání se nejrůznějšími artefakty. Ať už to byla obří fotografie Javiera Bardema,maska na spaní do letadla, svářečská helma nebo gramofonová deska, vždy mu to nesmírně slušelo.
Ale…u fanouška Ondry ve Vršovicích…nás čekalo největší překvapení!!!! Ač se Ondřej zpočátku tvářil, že je doma zcela sám a nudí se při čtení knihy a nedbalého popíjení lahvového piva, opak byl pravdou. Když otevřel dokořán dveře do svého mládeneckého pokoje, spadla Jananasu kapelní čelist. Místnost byla plná tekutého občerstvení a hlavně..fanoušků! Ti měli pro plánované focení připraveno dokonce několik komických převleků. Závěr večera je rozmlžený.V hudbě se tomu říká fade out…
Nástrojové obsazení naší kapely často umožňuje jízdu na mimopražské koncerty vlakem. Když je dobrý den, Jana udělá celé kapele svačinu. Cestou rychlíkem VSACAN (Praha hl.n. – Vsetín) jsme 27. ledna trhli rekord: řízek vydržel až do stanice Praha-Libeň.
